Taky máte dojem, že vzhledem k tomu, jaký je okolo jednorázových plastů humbuk, existuje ještě neuvěřitelně mnoho podniků a hlavně lidí, kteří tuto problematiku vůbec neřeší? A přitom stačí tak málo a všechno by bylo jinak.

Největším problémem lidí je, že myslí jen na své pohodlí. Pokud jde o komfort, umí lidé vymyslet tisíce důvodů, proč něco nejde a je to nesmysl. Jako třeba nosit si tašku do obchodu. Někoho kdysi napadlo je tam rozdávat, tak jsme si všichni rychle zvykli chodit do obchodu jen s penězi. A potom ejhle, stačilo tašky nacenit na 1 Kč a už si všichni nosíme vlastní. Spotřeba jednorázových tašek spadla od doby tohoto nařízení o více než 75 % – úžasný pokrok a stačilo tak málo. Dnes je na spadnutí další sorta jednorázových plastů. Kelímky na kávu, jednorázové příbory, brčka, talíře a další. Dá se předpokládat, že ač dnes připadá všem absurdní mít v kapse vlastí brčko, do pár let to bude standard. A já nevím, kde by měl být problém, vždyť i mléko bylo kdysi ve vratných lahvích a s lahvemi od piva zajdeme do toho obchodu taky…

Je čas přestat myslet jen na sebe, zavrhnout přístup „přijdu – koupím – vyhodím“. Nesmíme řešit jen obsah, ale i obal. Že jsme si za 75 Kč koupili skvělou kávu, ale ten kelímek se jen kvůli jednomu nápoji stal odpadem, který skončí v koši vzdáleném 100 m od té kavárny. Udělali byste to doma s vaším oblíbeným hrnkem? S talířem? Ne. Tak proč to děláme s kelímky na kávu nebo brčky? Především když si jdeme někam sednout a nic si neodnášíme. Nemusíme dostávat plastová jednorázová brčka, když zbytek nádobí se nevyhazuje… Mimo to třeba ve vašem autě je určitě na jeden KeepCup místo, pro případ potřeby, stejně jako brčko v obalu nezabere ve vaší tašce téměř žádný prostor. Mysleme ale také na to, že k vlastním věcem má člověk bližší vztah než k jednorázovým. Pít vlastním brčkem a z vlastního kelímku vám udělá stonásobně větší radost! Myslet na okolí a životní prostředí tedy rozhodně neznamená přestat se hýčkat.

Vzato z opačné strany – z mých rozhovorů s provozovateli kaváren vyplynulo, že mnoho z nich má strach, že by se brčka kradla. Na to máme ale dva argumenty. Zaprvé kdo krást chce, ukradne a nezabráníte mu v tom. Bohužel, v naší společnosti se běžně kradou cukřenky, skleničky a další vybavení, ale nemyslím, že je to na denním pořádku. Přeci jen z kaváren tolik inventáře skutečně nemizí, sám v pracuji ve velmi rušném podniku a ztrácí se občas něco, mnohem častěji sám personál rozmlátí skleničky. Přece vás nenapadne krást příbory. Děje se ale, že si někteří lidé odněkud rádi odnesou na památku krýgl. To dovedu pochopit. Ale to přece není případ brček; pokud se většina podniků rozhodne brčka zavést, kdo by je kradl, když budou všude? A že se rozbijí? Ano, to veškeré sklo při neopatrném zacházení, a přesto to není pro společnost důvod používat v kavárnách jednorázové nádobí. Zadruhé máme evidentně už mnoho podniků, které byly odvážné, investovaly, a nakonec nemají se skleněnými brčky problém. Lidé je vrací, nějak se jich ztratí pouze pár. Jsme tedy opět u pseudo strachu a pohodlí podnikatelů, kteří nejsou ochotní vystoupit z komfortní zóny dobrého zisku ve prospěch vyššího cíle.

Ke změně stačí tak málo, ale přeci tak moc. Pokusme se věnovat naše úsilí činnostem, které mají smysl a dopad, nenechme se odradit. Pokud by ale péče o sebe sama měla mít na něco špatný vliv, zastavme a zamysleme se, co se dá změnit, abychom naše činnost byla prospěšná i okolí, nejen nám. Když se budeme všichni snažit dělat pro svět okolo sebe maximum a naslouchat, jak můžeme druhým pomoci, věci se dostanou hodně rychle do pohybu.